Milovská stezka

Sklárna tvořila celou malou, nově postavenou osadu. Osada se skládala z vlastní hutě, z velkého zděného stavení pro správu a byt ředitele, z již zmíněných budov pro ubytování sklářů a pomocného personálu, dále zde bylo zděné skladiště, stupník na drcení křemene, brusírna, potašárna a množství menších hospodářských budov.
 

V nejvýstavnější a jediné zděné budově těsně pod vlastní hutí bydlel skelmistr – glasmajstr, nájemce huti. Měl odtud dokonalý výhled na celou osadu i široké okolí.
 

Čtyři palice jsou z dvojslídné ortoruly svrateckého krystalinika. Tento skalní útvar vznikal mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách, zde byly vypreparovány tři mohutné skalní bloky s výškou až 33 m, na něž ve svahu navazuje nižší skalní hřeben. Směrem od severu jsou to Děvín (výška skalní stěny 28 m), Čtyřpaličatá skála (31 m) a Tvrz (22 m). Před tvrzí je situován předsunutý nižší skalní útvar Opomenutá.

„První zmínka o Milovech jako osadě na moravské straně je z roku 1587, kdy při odhadu novoměstského panství se uvádějí jako „louky na Milejovích“, které patřily k rychtě v Německém (Sněžném). V roce 1610 zbudoval tehdejší majitel Vilém Dubský z Třebomyslic rybník „Milegowi“. V roce 1741, po zpustošení okolních lesů velkou vichřicí, byl postaven u rybníka železný hamr, aby mohlo být zužitkováno padlé dřevo.
          Osídlení bývalé české strany Milov spadá do pozdní horské kolonizace koncem 17. století. Významnou událostí osady bylo založení skelné hutě v roce 1835 bratry Konrádovými.
 

Lesy milovské jakoby oživly. U každého snad kmene dva dřevaři, řezajíce v mohutný kmen. Pila jen skřípala. Jinde opět silnými údery nasekávali mohutný peň, jenž snad 100 let odolával větrům a bouřím. Opodál stály ženy s malými sekerkami, čekajíce, až strom s praskotem k zemi dopadne, aby osekaly chvoj a oloupaly kůru.
                                                                                                                     
                                                                                                                    K. Zatty - Obrázky ze Žďárských hor – 1894
 

Osadu s názvem Milovy můžete najít na české i moravské straně hraniční řeky Svratky. Zatímco moravské Milovy patřily k panství novoměstskému, Milovy v Čechách byly součástí panství rychmburského. První zmínka o Milovech jako o osadě je z roku 1587 a týká se právě strany moravské, tedy osady v okolí turisty vyhledávaného Milovského rybníka. Ten byl vybudován v roce 1610 tehdejším majitelem novoměstského panství Vilémem Dubským z Třebomyslic.
 

Pro České Milovy je typická nejen roztroušená zástavba, ale také existence několika relativně samostatných lokalit. Tomuto místu se říká U mlýna.
Mlýn zde stál od nepaměti. Stávající budova pochází z roku 1812. V roce 1872 měl mlýn dvě vodní kola o průměru 2,52 cm a o šířce 85cm. Mlýn měl dvě obyčejná mlecí složení, která byla později upravena na umělecký mlýn, který byl vybaven mlecí stolicí. V roce 1912 byla obyčejná mlecí složka nahrazena Francisovou turbínou. Díky turbíně vznikla u mlýna malá vodní elektrárna, která vyráběla elektřinu nejen pro vlastní spotřebu mlynářů, ale i pro okolí až do roku 1962. Od roku 1812 zde působili mlynáři Neumanové. Mlýn se předával z generace na generaci.
 
(Informace pocházejí od znalce mlýnů Ludvíka Štěpánka ze Zaječic, který je získal z rozhovoru se ženou posledního mlynáře.)
 
 

Řeka Svratka vstupuje do území jako cca 8m široký tok s kamenitým dnem. V lokalitě luk s nesčetnými meandry se řeka zužuje na 2 až 3m. Břehy řeky lemují jednotlivé keře a stromy hned šesti druhů vrb. V řece vlají dlouhé závěsy hvězdoše háčkatého a prameničky obecné. Jsou úkrytem ryb i bezobratlých a přispívají k samočištění.

Další živočichové a rostliny, které se zde vyskytují.
Vydra říční - žije po většinu roku samotářským životem. Je skvělý plavec a potápěč, pod vodou vydrží až 5 minut a uplave stovky metrů. Loví od soumraku, živí se vodními živočichy - rybami, obojživelníky a drobnými savci. V hlinitých březích či pod kořeny stromů si vyhrabává dlouhou noru s doupětem, vchod je většinou pod vodou. Páří se od února do června. Po dvou měsících samice rodí 1 až 4 mláďata, která s matkou zůstávají asi jeden rok. Zákonem chráněná, ohrožená.