Naše stromy

Naučnou stezku Poznejte naše stromy můžete navšívit, pokud se vydáte z Křižánek po zelené turistické značce směrem k vrcholu Devíti skal. 

První stanoviště stezky se nachází hned za starým náhonem, poslední stanoviště si můžete prohlédnout v místě, kde začíná les. V současné době se zde můžete seznámit s 19 převážně  místními druhy.
 
 
 

Stanoviště

Olše lepkavá (Alnus glutinosa)

Číslo stanoviště: 
1

Vzhled: Opadavý strom nebo keř až přes 30 m vysoký, často s více kmeny. Borka zprvu hladká, tmavošedá, později tmavošedá a brázditá. Pupeny stopkaté, červenohnědé, lepkavé. Listy střídavé, řapíkaté, okrouhlé, v mládí lepkavé, na vrcholu tupé nebo vykrojené, na bázi klínovité, na okraji zubaté. Květy se rozvíjí před rašením listů, jsou jednodomé, samčí uspořádány v jehnědách po 2 až 5, jehnědy až 12 cm dlouhé, štíhlé, převislé, samčí květy převážně 4četné, se 4 tyčinkami, samičí květy v jen asi 5 mm dlouhých jehnědách, které jsou červené, stopkaté, v době zralosti dřevnatějící a vytvářející typické, asi 15 mm velké šištice vytrvávající na stromě obvykle až do jara dalšího roku. Plodem jsou ploché, úzce křídlaté nažky. Kvete v II až IV. Olše lepkavá začíná plodit ve věku asi 12 let a dožívá se až 100 let. Je to jeden z mála našich stromů, který na promáčených půdách někdy vytváří vzdušné (chůdovité) kořeny.
Rozšíření: V ČR vyjma vyšších poloh hojně (max. roste asi 900 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě, na východě po západní Sibiř a Kavkaz, na jihu i na severu Afriky.
Zajímavost:Olše působí fytoncidně a svíravě, užívá se při nachlazení, zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí (ve formě kloktadla), při průjmech, střevních zánětech, zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek. Rozmačkané čerstvé listy hojí vředy a popraskané bradavky kojících žen.

49° 41' 0.3732" N, 16° 3' 39.168" E

Olše šedá (Alnus incana)

Číslo stanoviště: 
2

Vzhled: Olše šedá neboli lípalíska má oproti olše lepkaké kůru hladkou, stříbrošedě lesklou a vejčité listy vpředu zašpičatělé, po kraji laločnatě zubaté, o lalocích ostře pilovitých, na rubu nasivělé a pýřité, ale v úhlech nervů nevousaté, na líci i v mládí nelepkavé.
Rozšíření: Roste na podobných stanovištích a kvete v tutéž dobu jako předcházející olše lepkavá, ale není u nás tak rozšířena.
Zajímavost: Zřídka se vyskytuje míšenec obou druhů olší, které někteří považují za samostatný druh olše pýřitá. Má šedohnědou, hladkou kůru, okrouhlé nebo okrouhle vejčité, namnoze tupé, jen ve vrcholcích větviček někdy zašpičatělé, nestejně, skoro 2krát vroubkovaně pilovité listy o slabě vyniklých lalocích, po obou stranách zelené, na líci pýřité až lysé, na rubu bledší,
 

49° 41' 0.1212" N, 16° 3' 39.4956" E

Jeřáb ptačí - jedlý (Sorbus aucuparia var. edulis)

Číslo stanoviště: 
3

 Vzhled: Opadavý, až 20 m vysoký strom. Kůra šedá, hladká, jen ve stáří lehce brázditá. Listy střídavé, řapíkaté, lichozpeřené, s 9 až 21 lístky, které jsou přisedlé, podlouhle kopinaté, lysé, na okraji pilovité, při bázi asymetrické. Květy v bohatých vrcholících, oboupohlavné, 5četné, bílé, poněkud zatuchle páchnoucí. Plodem jsou fialové malvice (jeřabiny). Kvete v V až VI.
Rozšíření: V ČR hojně až roztroušeně téměř ve všech oblastech a nadmořských výškách. Celkově roste takřka v celé Evropě vyjma jejích nejjižnějších oblastí, na severu až k hranici polárního lesa, na východě po západní Sibiř a Malou Asii.
Zajímavost: Květy jeřábu se užívají ke koupelím končetin při některých ekzémech (např. mírná forma atopického ekzému), v ženském lékařství jich lze použít při nedostatku ženských pohlavních hormonů.

49° 40' 59.3472" N, 16° 3' 38.2608" E

Javor klen (Acer pseudoplatanus)

Číslo stanoviště: 
5

Vzhled: Opadavý, až 40 m vysoký strom s pravidelnou, válcovitou korunou. Kmen dosahuje průměru až 1,5 m, borka je téměř hladká, tmavošedá se světlejšími pruhy, odlupující se ve velkých šupinách. Listy vstřícné, řapíkaté, dlanitě 5klané, laloky tupě pilovité. Žlutozelené květy jsou uspořádány v převislých, až 16 cm dlouhých latách. Křídla dvounažek svírají obvykle dosti ostrý úhel. Kvete v V.
Rozšíření: V ČR v průměru roztroušeně, nejčastěji od pahorkatin po horské oblasti, v nížinách spíše vzácně (max. asi 1350 m n.m.). Celkově roste v Evropě na západě od severu Pyrenejského poloostrova, na východě po Kavkaz, na jihu od Sardinie, Sicílie a střední části Balkánu, na severu po jih Skandinávie a střední Polsko, pravděpodobně jen druhotně i v Dánsku, na severu Německa a na severu Polska.
Zajímavost: Často bývá pěstován v parcích ať už jako solitérní nebo alejový strom. V současnosti existuje okolo 60 různých kultivarů javoru klenu, které se liší zejména barvou listů (červené, žluté i vícebarevné).
 
 

49° 40' 56.5716" N, 16° 3' 35.5356" E

Bříza bělokorá, Betula pendula

Číslo stanoviště: 
4

Vzhled: Strom až 25 m vysoký s oválnou korunou. Borka za mlada hladká, žlutavě až načervenale hnědá, později bílá až šedobílá, loupavá, v dolní části kmene popraskaná. Listy střídavé, řapíkaté, trojúhelníkovité až vejčité, dvojitě pilovité, ke špičce zúžené, za mlada chlupaté, později lysé. Květy v jehnědách, samčí jehnědy po 1 až 3 na konci loňských větévek, přisedlé, 3 až 7 cm dlouhé, převislé, žluté až žlutohnědé, samičí jehnědy 1 až 4 cm dlouhé, stopkaté, zelené, zpočátku vzpřímené, po opylení převislé. Kvete v IV až VI, plodit začíná ve stáří 10 až 15 let a dožívá se až 150 let.
Rozšíření: V ČR velmi hojně až do nadmořských výšek cca 1000 m. Celkově roste v Evropě na severu až po polární kruh, na jihu po Pyreneje a Apeniny, na východě až k povodí řeky Leny.
Zajímavost: Březové listy působí močopudně, užívají se proto zejména při chorobách ledvin a močových cest či při "vodnatelnosti", uplatní se ale také při revmatismu a dně (v čaji či koupeli), údajně snižují i hladinu cholesterolu. Březové pupeny se užívají při zánětu kostí, při odvápnění kostí, harmonizují činnost slinivky a sleziny, pomáhají léčit záněty ledvin. Březová šťáva se osvědčila při revmatismu a při nedostatečné činnosti ledvin a zároveň je to lidový prostředek k ošetření vlasů. 
 
 

49° 40' 55.1244" N, 16° 3' 34.398" E

Smrk pančičův (Picea omorika)

Číslo stanoviště: 
7

Popis: Strom o výšce až 30 m, má úzkou sloupovitou korunu. Větve krátké, dolní skloněné, pupeny červenohnědé bez pryskyřice. Jehlice 5–20 mm dlouhé, 1–2 mm široké, zploštělé, tupě špičaté, s kratičkou nasazenou špičkou, na obou stranách kýlnaté, na líci tmavě telené lesklé, na rubu s 2 širokými bílými proužky. Jehlice větvičku hustě obrůstají. Šišky po 2–5 na větvičkách, 3–6 cm dlouhé, zprvu zbarveny fialovo purpurově, později do skořicova
Rozšíření: Pochází z bývalé Jugoslávie, kde zaujímá malý areál v povodí řeky Driny na severních vápencových svazích. Na území ČR rostl fosilní pratyp omoriky ještě v druhém interglaciálu. Smrk omorika se u nás pěstuje od roku 1906.
Zajímavost: Smrk pančičův je v Srbsku zakonem chráněny. V současné době hojně pěstovaná jehličina. Vysazuje se do parků a zahrad. Pro svůj vzrůst se hodí i do menších prostor, dobře snaší také městské prostředí.

49° 40' 50.8116" N, 16° 3' 29.628" E

Smrk pichlavý (Picea pungens) - nesprávně smrk stříbrný

Číslo stanoviště: 
9

Vzhled: Vždy zelený, velmi statný jehličnatý strom, dorůstající 30 m, vzácně až 50 m. Koruna je dosti hustě zavětvena vodorovnými, kuželovitými větvemi.Kmen dosahuje 70-120 cm v průměru, pokrytý šedohnědou, silnou a brázditou borkou. Dožívá se 400-600 let. Jehlice jsou tuhé, 18 - 30 mm dlouhé, ostře přišpičatělé a bodavé, čtyřhranné, zakřivené a odstávající na všechny strany. Barvu mají matně zelenou, sivozelenou až stříbřitě bělavou na každé straně ze 3-6 řadami průduchů. Šišky jsou válcovitě podlouhlé, v mládí zelené, zralé světle hnědé.
Rozšíření: Vyskytuje se v Severní Americe. Je často vysazován v parcích a zahradách. Bývá používán jako vánoční stromeček.
Zajímavost: Je státním stromem Utahu a Colorada.
 

49° 40' 49.5372" N, 16° 3' 28.5264" E

Lípa velkolistá (Tilia plathyfilos)

Číslo stanoviště: 
10

Popis: Až 40 m vysoký, listnatý, opadavý strom. Kůra v mládí hladká a šedá, později popraskaná. Listy střídavé, řapíkaté, srdčité, pilovité, 7 až 12 cm dlouhé, na svrchní straně krabaté, na spodní straně po celé ploše kratičce pýřité a v paždí žilek s bělavými, na podzim až okrovými chomáčky chlupů. Květy po 3 až 5, 5četné, světle žluté až světle žlutozelené, stopkaté, ke stopce přirostlý bledě zelený, blanitý listen, tyčinky delší než korunní lístky. Plody 6 až 10 mm dlouhé, oplodí dřevnaté, nesmáčknutelné. Kvete v VI.
Rozšíření: V ČR roztroušeně od nížin po pahorkatiny, ve vyšších polohách jen ojediněle. Celkově roste ve střední, západní a jihovýchodní Evropě, na severu po Dánsko, na východě po západní Ukrajinu, na jihu až po jižní Itálii, izolovaně pak na jihu Švédska, v Malé Asii a na Kavkaze.
Zajímavost: Protože z našich lip kvete jako první, bývá citlivá na jarní mrazíky. Množí se převážně semeny, která si udržují klíčivost po dobu 2 let.
 
 
 

 

49° 40' 49.1016" N, 16° 3' 28.2168" E

Jeřáb ptačí - nejedlý (Sorbus aucuparia)

Číslo stanoviště: 
6

  Vzhled: Opadavý, až 20 m vysoký strom. Kůra šedá, hladká, jen ve stáří lehce brázditá. Listy střídavé, řapíkaté, lichozpeřené, s 9 až 21 lístky, které jsou přisedlé, podlouhle kopinaté, lysé, na okraji pilovité, při bázi asymetrické. Květy v bohatých vrcholících, oboupohlavné, 5četné, bílé, poněkud zatuchle páchnoucí. Plodem jsou oranžově červené malvice (jeřabiny). Kvete v V až VI. Konzumace čerstvých jeřabin může způsobit lehkou otravu! Při uvaření nebo usušení se jejich toxicita zcela ztratí. 
Rozšíření: V ČR hojně až roztroušeně téměř ve všech oblastech a nadmořských výškách. Celkově roste takřka v celé Evropě vyjma jejích nejjižnějších oblastí, na severu až k hranici polárního lesa, na východě po západní Sibiř a Malou Asii.
Zajímavost: Jeřabiny působí mírně projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče, užívají se jako antirevmatikum, k rozrušování a vyplavování močového písku a menších kaménků nebo jako prostředek regulující činnost střev. Osvědčily se i při zánětech horních cest dýchacích.
 
 
 

49° 40' 52.176" N, 16° 3' 31.4604" E

Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna)

Číslo stanoviště: 
8

Vzhled: Hloh jednosemený je běžně rozšířený keř na uzemí Britských ostrovů. Má charakter máleho stromku dosahujícího do výšky cca 6 metrů. Patří do čeledi růžovité. Je velmi hustý až nepropustný a proto je vhodný především jako živý keř a to i místo plotů. Černé větve jsou prorostlé ostrými trny. Kůra hlohu je zbarvená do červenohněda. Zelené listy se objevují v průběhu května. Kvete bílými až slabě narůžovělými květy. Plodem jsou malvice, které dozrávají v období října, mají jasně červenou barvu a uvnitř jednu tvrdou pecku. Výrazně voní po mandlích.
Rozšíření: Hloh je k vidění zejména na území Anglie, Irska a dalších místech Evropy.
Zajímavost: Tento keř podporuje zejména srdeční běh a činnost srdce. Tím napomáhá i k léčbě vysokého tlaku nebo například při angíně. Při léčbě se ovšem vždy poraťte s lékářem.

49° 40' 47.928" N, 16° 3' 27.144" E

Javor mléč (Acer platanoides)

Číslo stanoviště: 
11

Vzhled: Strom až 36 m vysoký s široce oválnou až kulovitou korunou. Kmen až 1 m v průměru, borka za mlada světle šedá a hladká, později tmavě šedá až načervenalá a podélně brázditá. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě laločnaté, každý lalok s několika zuby zakončenými ostrou špičkou, řapík při utržení roní bílé mléko. Květy v koncových chocholících, 5četné, zelenožluté, vykvétají před rašením listů. Plodem je dvounažka s velkými vodorovnými křidélky. Kvete v IV až V.
Rozšíření: V ČR roztroušeně od nížin po pahorkatiny, více ve středních a východních Čechách a na Moravě vyjma její severní části. V Evropě roste na severu až po cca 64° severní šířky a na východě až po Ural.
Zajímavost: Často bývá pěstován v parcích a zahradách a to v řadě kultivarů lišících se zejména vzrůstem či tvarem nebo barvou listů.

49° 40' 53.76" N, 16° 3' 33.516" E

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)

Číslo stanoviště: 
12

Vzhled: Opadavý, až 40 m vysoký strom s kmenem o průměru až 1 m. Borka v mládí hladká, ve stáří podélně brázditá, zprvu šedá, později až šedočerná. Listy vstřícné, lichozpeřené, se 7 až 15 lístky, které jsou podlouhlé až podlouhle vejčité, na okraji pilovité, téměř přisedlé, jen koncový lístek řapíkatý. Pupeny černé, sametové. Květy na jednom stromu oboupohlavné i jednopohlavné (=mnohomanželná rostlina), jsou uspořádány v latách vyrůstajících z postranních pupenů, všechny jsou bezobalné, oboupohlavné květy se 2 tyčinkami s červenými prašníky a 1 dvoulaločnou bliznou, samčí se 2 až 3 tyčinkami a samičí s pestíkem a sterilními tyčinkami (patyčinkami), všechny rozkvétají před rašením listů. Plodem jsou křídlaté nažky. Kvete v IV.
Rozšíření: V ČR roztroušeně od nížin po horské oblasti (max. okolo 1000 m n.m.), převážně však od nížin po pahorkatiny. Celkově roste v Evropě na severu po 63° severní šířky, na jihu chybí (Španělsko, Itálie, Řecko), na západě až po Irsko, na východě po Ural.
Zajímavost: Listy působí mírně močopudně a projímavě a podporují vylučování solí. Užívají se proto zejména při revmatismu, dně, ledvinových chorobách nebo při zadržení tekutin v těle. Podávají se nejčastěji ve formě nálevu (3 čajové lžičky drogy na 2 sklenky vody, což je denní dávka). Zevně lze drogu použít na omývání špatně se hojících ran nebo bércových vředů, v pediatrii se osvědčila jako mírně projímavý prostředek. Kůra údajně snižuje horečku.
 

49° 40' 50.484" N, 16° 3' 29.376" E

Jilm drsný (Ulmus glabra)

Číslo stanoviště: 
13

Vzhled: Opadavý, až 40 m vysoký strom. Borka šedohnědá, dlouho hladká, ve stáří rozpraskaná. Listy střídavé, krátce řapíkaté, drsně chlupaté, obvejčité, špičaté, mírně asymetrické, na okraji zubaté, na bázi srdčité a obvykle částečně překrývající řapík. Květy vyrůstají ve stažených květenstvích po 15 až 30, jsou krátce stopkaté, 4 až 5četné, okvětní lístky na okraji rezavě brvité, tyčinky výrazně vyčnívající z květu, blizny načervenalé. Plodem je křídlatá nažka se semenem umístěným přibližně ve středu. Kvete v III až V (ještě před rašením listů).
Rošíření: V ČR roztroušeně v pahorkatinách až podhorských oblastech (max. asi 1250 m n.m.), v nížinách vzácně. Celkově roste v téměř celé Evropě (od ostrovů Velké Británie po Ural), na severu až po 67° severní šířky, na jihu pouze v horských oblastech, izolovaně roste i na Krymu a na Kavkaze.
Zajímavost: Trvanlivé, jilmové dřevo je užíváno ve stavebnictví, kolařství a k výrobě nábytku.
 

49° 40' 48.756" N, 16° 3' 27.792" E

Osika obecná (Populus tremula)

Číslo stanoviště: 
14

Vzhled: Opadavý, až 30 m vysoký listnatý strom s četnými kořenovými výmladky a řídkou korunou. Kmen přímý, až 70 cm v průměru, borka v mládí hladká, zelenošedá, ve stáří černošedá a podélně brázditá. Listy střídavé, řapíkaté, vejčitě okrouhlé, na okraji zubaté, řapík ze stran zploštělý. Květy dvoudomé, samčí v až 10 cm dlouhých vysutých jehnědách, s šedě brvitými listenci a červenými prašníky, samičí s červenými bliznami. Plodem jsou tobolky. Kvete před rašením listů, tj. v III až IV.
Rozšíření: V ČR hojně od nížin až po horské oblasti (max. asi 1400 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě a Asii od subarktického pásma až po oblast Středozemí (na jihu i v severní Africe)
Zajímavost: Působí analgeticky (zejména při revmatismu kloubů), močopudně, snižuje horečku, v oblasti močových cest působí desinfekčně, zevně působí rovněž desinfekčně a protizánětlivě, takže se užívá na špatně se hojící rány nebo hemoroidy.te v téměř celé Evropě a Asii od subarktického pásma až po oblast Středozemí (na jihu i v severní Africe)
 

Vrba jíva (Salix caprea)

Číslo stanoviště: 
15

Vzhled: Opadavý keř nebo strom dosahující výšky až 12 m. Kmen v průměru až 50 cm, borka zpočátku hladká, světle šedá, později podélně brázditá a tmavě šedá. Listy střídavé, eliptické, celokrajné nebo slabě vroubkované, na rubu šedobíle chlupaté, s vyniklou žilnatinou. Květy uspořádány v jehnědy, dvoudomé, rozkvétají před rašením listů v podobě známých "kočiček", před rozkvětem stříbřitě plstnaté, samčí vejcovité, žluté, samičí delší, zelenavé a po opylení se dále prodlužující. Vrba jíva se dožívá až 50 let a plodí ve věku 3 až 4 roky. Kvete v III až IV.
Rozšíření: V ČR obecně od nížin až po hranici lesa, ojediněle i výš. Celkově roste v mírném a subarktickém pásmu Evropy a Asie.
Zajímavost: Měkké a pórovité dřevo vrby jívy bývá užíváno jako topivo, jinak se neužívá, v lesnictví je tato krásná rostlina považována spíše za plevel. 
 
 

49° 40' 47.028" N, 16° 3' 25.272" E

Borovice lesní (Pinus sylvestris)

Číslo stanoviště: 
16

Vzhled: Vždyzelený, až 40 m vysoký, jehličnatý strom dožívající se věku až 350 let. Borka brázditá, v horní části kmene červenooranžová, v dolní části šedavá. Jehlice po 2, tuhé, špičaté, do 8 cm dlouhé a do 2 mm široké, opadávají po 2 až 3 letech. Samčí šištice nahloučeny na konci mladých letorostů, vejcovité, 4 až 8 mm dlouhé, světle žluté, samičí po 1 až 2, vzpřímené, 5 až 6 mm dlouhé, růžové, tmavě červené nebo fialové. Šišky na krátkých stopkách, na podzim se stáčejí směrem dolů, zprvu zelené, za zralosti dřevnatějící, semena dozrávají na jaře 3. roku, kdy se šiška otvírá a po vysemenění vcelku opadává, kterýžto cyklus se opakuje každých 3 až 5 let. Strom začíná kvést ve stáří 15 až 70 let dle stanoviště (nejdříve kvetou samostatně rostoucí stromy). Kvete v V
Rozšíření: V ČR po celém území vyjma poloh cca nad 1000 m n.m., velmi často pěstována v kulturních lesích a v parcích. Celkově roste na severní polokouli, na severu až po polární kruh, na jihu asi po 45° severní šířky.
Zajímavost: Působení borovičných pupenů je protizánětlivé, usnadňuje odkašlávání, při zevním použití zvyšuje prokrvení pokožky. Vnitřně ji lze použít např. při bronchiálním astmatu na podporu odhleňování nebo při nachlazení či jiných chorobách dýchacích cest, zevně aplikovaná se osvědčila při revmatismu a různých kožních vyrážkách. Borovice by nikdy neměla být užívána dlouhodobě, neboť přítomné terpeny mohou působit poměrně silně dráždivě. Vůbec by ji pak neměli užívat lidé se zánětlivým onemocněním ledvin, jater nebo trávicího ústrojí, kteréžto orgány mohou být působením terpenů nejen podrážděny, ale v některých případech i poškozeny. Procházky borovým lesem se však samozřejmě není třeba obávat. 

49° 40' 47.388" N, 16° 3' 25.524" E

Jedle bělokorá (Abies alba)

Číslo stanoviště: 
17

Vzhled: Velmi vysoký strom (až 65 m) s válcovitým rovným kmenem o průměru až 2 m. Koruna v mládí kuželovitá, později válcovitá, na vrcholu zploštělá (tzv. čapí hnízdo). Kůra hladká, většinou světle šedá, ve stáří tmavší, rozpukaná borka. Letorosty šedé, jemně plstnaté. Pupeny špičatě vejčité, hnědé, bez pryskyřice. Jehlice 2–3 cm dlouhé, ploché, na svrchní straně leskle temně zelené, na rubu s dvěma lesklými proužky (průduchy). Šišky vzpřímené, 10–20 cm dlouhé, 3–5 cm široké, válcovité, nahoře zaoblené. Dozrávají během září a rozpadají se na stromech. Šupiny opadávají a na stromech zůstávají pouze vřetena. Trojhranná semena (8–11 mm dlouhá, 3–5 mm široká) mají neopadavé křídlo. Jedle má silný kůlový kořen a parohovitě větvené postranní kořeny. Proto je dobře zakotvena v půdě a téměř u ní nedochází k vývratům.
Rozšíření: Jedle bělokorá se vyskytuje v evropských pahorkatinách a horských polohách s optimem ve střední Francii, západním Německu, dále v Alpách, Českém masivu, Karpatech a jihoevropských pohořích v Apeninách a na Balkáně. Na východě zasahuje od Volhy až za Ural (JD sibiřská). Na jihovýchodě se objevuje na severu (JD trojská, Bornmülerova a kavkazská), ale i jihu Malé Asie (JD cilicijská). Na jihu zasahuje do Řecka (JD řecká), Sicílie (JD sicilská) i Alžíru (JD numidská), Maroka (JD marocká) a Španělska (JD španělská).
Zajímavost: Dřevo se používá k vodním stavbám (čluny, piloty, jezy), dále jako stavební dříví, k výrobě šindelů, sudů apod. Vzhledem k poměrně vzácnému výskytu v našich lesích, způsobeném znečištěním vzduchu, silným spásáním zvěří a opomíjením ze strany lesníků se jedlové dřevo většinou používá při rekonstrukcí krovů historických budov a dřevěných staveb či zastřešených mostů

 

49° 40' 47.244" N, 16° 3' 25.38" E

Lípa srdčitá (Tilia cordata)

Číslo stanoviště: 
18

Vzhled: Až 30 m vysoký, listnatý, opadavý strom. Kůra v mládí hladká a světle šedá, později podélně popraskaná a tmavě šedá. Listy střídavé, řapíkaté, okrouhle srdčité, pilovité, 4 až 8 cm dlouhé, na svrchní straně lysé, na spodní straně rezavě hnědé chlupy v paždí žilek. Květy po 4 až 10, 5 četné, světle žluté až světle žlutozelené, stopkaté, ke stopce přirostlý bledě zelený, blanitý listen, tyčinky přibližně stejně dlouhé jako korunní lístky. Plody 5 až 7 mm dlouhé, oplodí kožovité, snadno smáčknutelné. Kvete v VI až VII.
Rozšíření: V ČR dosti hojně od nížin po pahorkatiny (max. asi 900 m n.m.), v posledních cca 300 letech však poněkud na ústupu vlivem zavádění smrkových monokultur. Celkově roste v téměř celé Evropě vyjma jejích nejsevernějších a nejjižnějších částí (přibližně v pásu mezi 40° a 63° severní šířky), na východě po Irtyš, izolovaně pak na Korsice, Krymu a Kavkaze.
Zajímavost: Přes všeobecnou oblíbenost lipového květu není droga dodnes detailně prozkoumána. Lípa srdčitá je národní strom mnoha národů, zejména slovanských.

49° 40' 48.216" N, 16° 3' 27.468" E

Smrk ztepilý (Picea abies)

Číslo stanoviště: 
19

Vzhled: Neopadavý, jehličnatý, až 50 m vysoký strom. Borka červenohnědá až šedohnědá, odlupující se v tenkých šupinách. Jehlice jednotlivé, přisedlé na drobných "polštářcích", 1 až 2,5 cm dlouhé, 4hranné, na konci zašpičatělé, opadávají ve věku 5 až 7 let. Květy jednopohlavné, samčí uspořádány ve válcovitých, 2 až 2,5 cm velkých, stopkatých, zprvu červených, později žlutavých šišticích, samičí v přisedlých, až 6 cm dlouhých, červených nebo zelených šišticích. Šišky převislé, válcovité, až 16 cm dlouhé, dozrávající na podzim prvního roku a vcelku opadávající. Kvete v IV až VI.
Rozšíření: Původní v téměř celé Evropě, nejvíce v její severní a severovýchodní části, ve střední a jižní Evropě původně jen ostrůvkovitě zejména v horských oblastech, v současnosti ale hojně pěstován na takřka celé severní polokouli.
Zajímavost: U nás se jedná o průmyslově nejdůležitější dřevinu, která poskytuje dřevo lehké, pevné a pružné, ale ne příliš trvanlivé a poněkud měkké. Užívá se ve stavebnictví, nábytkářství, v průmyslu papírenském, jako palivo, k výrobě hudebních nástrojů, intarzií atd., z borky se získává pryskyřice.

49° 40' 45.6276" N, 16° 3' 24.1632" E

Buk lesní (Fagus sylvatica)

Číslo stanoviště: 
20

Vzhled: Opadavý, jednodomý, až 40 m vysoký strom s kmenem o průměru i přes 1 m. Borka hladká, stříbřitě šedá. Pupeny štíhlé, až 2,5 cm dlouhé, na konci špičaté a pýřité. Listy střídavé, dvouřadé, krátce řapíkaté, celistvé, vejčité až eliptické, na okraji často zvlněné, v mládí pýřité. Květy jednopohlavné, samčí vyrůstají z paždí listů ve dlouze stopkatých, převislých svazečcích, každý z drobných květů má 5 až 6 okvětních lístků a 5 až 15 tyčinek, samičí květy jsou 3četné, vyrůstají ve dvojicích v načervenalých, chlupatých číškách. Plodem jsou nažky (bukvice) uzavřené po 2 v ostnité číšce. Kvete v IV až V.
Rozšíření: V ČR roste téměř po celém území, nejvíce od pahorkatin po podhorské oblasti v pásmu od 500 do 800 m n.m. (max. asi 1250 m n.m.), chybí nebo jen vzácně roste v nejteplejších oblastech. Celkově roste v západní, střední a jižní Evropě, na severu asi po 60° severní šířky (jih Velké Británie a jih Skandinávie), na východě po západní Ukrajinu, na jihu po Pyreneje, Korsiku, Sicílii, a hory Balkánského poloostrova.
Zajímavost: Buk lesní se dožívá až 400 let a plodit začíná ve věku 50 až 80 let.

49° 40' 44.7528" N, 16° 3' 23.544" E

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica)

Číslo stanoviště: 
21

Popis: Je to listnatý, opadavý strom. Listy jsou střídavé, lichospeřené, jejich délka je 13 až 25 cm a skládají se z 13 až 21 lístků. Délka lístku je 3 až 6 cm, šířka 1 až 2 cm, tvar je podlouhle eliptický nebo oválný. Horní část listu je jednoduše pilovitá, spodní část celokrajná. Mladé listy jsou bíle ochlupené, toto ochlupení později mizí. Oskeruše má lysé a lepkavé pupeny hnědé až hnědozelené barvy. U mladých stromků je kůra hladká, po 7. roce šupinatá, později brázditá. Plodem oskeruše je malvice. Tvar plodů je různý, může být kulovitý, hruškovitý nebo i vejčitý. Barva žlutozelená až hnědozelená, na straně přivrácené ke slunci oranžová až červená. Váha plodu u nás 6 až 15 g, průměr plodu 2,5 až 3,0 cm

 Rozšíření: Oskeruše se vyskytuje hlavně v jižní Evropě, ve Francii a středním Německu, kde je nejsevernější výskyt vSasku-Anhaltsku. Na několika lokalitách lze najít oskeruši i v severní Africe a v Turecku. V Česku se oskeruše nachází v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy, na Slovácku, kde je rozšířena od Pálovských vrchů po Vizovickou vrchovinu. Původnost druhu u nás je nejasná, snad jen na jižní Moravě může být zčásti původní, většina výskytů je však pozůstatkem starých výsadeb. Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin – v České republice není ani 800 vzrostlých stromů. V poslední době se sice vysazují tisíce mladých stromků, ale plodného věku (10 až 20 let) se dožije jen asi desetina, a stromů, které se dožijí 100 let, bude ještě mnohem méně. Podobná situace je i v jiných místech Evropy – i když je areal oskeruše velký, nikde neexistuje souvislý porost, pohromadě lze nalézt jen skupinku několika stromů.
Zajímavost: Největší oskeruše na Moravě je Adamcova oskeruše, nacházející se pod kopcem Žerotín asi 3 km jižně od Strážnice. S obvodem kmene 462 cm je považována za největší ve střední Evropě. Koruna je vysoká 11 a široká 18 metrů, stáří je odhadováno na 400 let. V Čechách roste největší oskeruše v obci Jenčice. Má obvod kmene 390 cm. Obec má ratolesti oskeruše i na své vlajce.

 
 

49° 41' 35.43" N, 16° 4' 32.1024" E

Modřín opadavý (Larix decidua)

Číslo stanoviště: 
22

Vzhled: Opadavý, jehličnatý, až 50 m vysoký strom. Kmen přímý, až 1,5 m v průměru, koruna štíhlá, kuželovitá, ve stáří často široká, na vrcholu zploštělá, koncové větvičky tenké, převislé. Borka tlustá, hluboce brázditá, šedohnědá, často červenohnědě skvrnitá. Jehlice ve svazečcích nejčastěji po 30 až 50, do 3 cm dlouhé, měkké, světle zelené, na podzim žloutnoucí a opadávající. Květy raší před nebo současně s jehlicemi, samčí šištice 5 až 10 mm velké, převislé, žluté, samičí 1 až 2 cm velké, s červenými listeny. Šišky vzpřímené, nerozpadavé, světle hnědé, cca 2 až 5 cm velké, dozrávají na podzim, ale na stromě zůstávají i po vysemenění ještě další 2 až 3 roky. Kvete v IV až V.
Rozšíření: V ČR byl zřejmě původní jen v oblasti na východ od Hrubého Jeseníku, po celém území je však v současnosti hojně pěstován. V původních porostech roste jen v Alpách, v části Karpat, v Sudetech a v Polsku, vysazen je však na mnoha dalších místech mimo původní areál rozšíření.
Zajímavost:Vysoce ceněná je pryskyřice modřínu, známá především jako benátský serpentýn.
 
 
 
 
 

49° 40' 52.716" N, 16° 3' 32.436" E

Třešeň ptačí (Prunus avium)

Číslo stanoviště: 
23

Vzhled:Koruna bývá vejčitá (platí pro solitery). Kůra v mládí hladká, červenohnědá, později černo nebo šedo-hnědá, příčně se odlupující. Borka bývá slabá šedo černá. Letorosty jsou poměrně silné, červenohnědé s popelavým povlakem. Pupeny vejčitě kuželovité, většinou nahloučené na koncích postranních větévek. Z obvejčitých až 15 cm dlouhých listů vybíhá jakoby „seškrcená“ špička. Po obvodu jsou hrubě pilovité, při čepeli se dvěma červenavými žlázkami. Bílé oboupohlavné květy v bezlistých okolících vykvétají před olistěním (v podmínkách ČR dle polohy většinou v květnu).Plodem je kulovitá červená, později velmi temně rudá peckovice. U planých stromů má plod (třešeň) dozrávající v červenci průměr pouze cca 1 cm. Pod tenkou dužinou ukrývá tvrdou žlutohnědou kulovitou pecku.
Rozšíření: Třešeň ptačí pochází patrně z Přední Asie a je zdomácnělá po celé Evropě. Divoce roste roztroušeně ve světlých lesích a křovinatých stráních od nížin do podhorského stupně. S oblibou je pěstována řada jejích hospodářsky cenných odrůd v zahradách a sadech. 
Zajímavost: Pro svou otužilost je pěstována jako ovocný i u horských chalup v polohách, kde ostatní ovocné stromy(ořech, jabloně, švestky...) již nenacházejí vhodné podmínky.

49° 40' 57.864" N, 16° 3' 36.72" E

JAVOR BABYKA (Acer campestre)

Číslo stanoviště: 
24

JEŘÁB PROSTŘEDNÍ (Sorbus intermedia)

Číslo stanoviště: 
25

Modřín opadavý (Larix decidua)

Číslo stanoviště: 
27

Borovice vejmutovka (Pinus strobus)

Číslo stanoviště: 
28

Jeřáb prostřední (Sorbus intermedia)

Číslo stanoviště: 
30

Dub letní (Quercus robur)

Číslo stanoviště: 
31

Habr obecný (Carpinus betulus)

Číslo stanoviště: 
32

Dub zimní (Quercus petraea)

Číslo stanoviště: 
35

Hrušeň Amfora (Pyrus communis Amfora)

Číslo stanoviště: 
36

Jabloň Rubinola (Malus domestica Rubinola)

Číslo stanoviště: 
37

Švestka Stanley (Prunus domestica Stanley)

Číslo stanoviště: 
39

Třešeň Regina (Prunus avium Regina)

Číslo stanoviště: 
41

Jabloň Panské (Malus domestica Panské)

Číslo stanoviště: 
43

Trnka obecná (Prunus spinosa)

Číslo stanoviště: 
46

Mapa stanovišť

Javascript is required to view this map.