Naše stromy

Vzhled: Olše šedá neboli lípalíska má oproti olše lepkaké kůru hladkou, stříbrošedě lesklou a vejčité listy vpředu zašpičatělé, po kraji laločnatě zubaté, o lalocích ostře pilovitých, na rubu nasivělé a pýřité, ale v úhlech nervů nevousaté, na líci i v mládí nelepkavé.
Rozšíření: Roste na podobných stanovištích a kvete v tutéž dobu jako předcházející olše lepkavá, ale není u nás tak rozšířena.
Zajímavost: Zřídka se vyskytuje míšenec obou druhů olší, které někteří považují za samostatný druh olše pýřitá. Má šedohnědou, hladkou kůru, okrouhlé nebo okrouhle vejčité, namnoze tupé, jen ve vrcholcích větviček někdy zašpičatělé, nestejně, skoro 2krát vroubkovaně pilovité listy o slabě vyniklých lalocích, po obou stranách zelené, na líci pýřité až lysé, na rubu bledší,
 

Vzhled: Strom až 25 m vysoký s oválnou korunou. Borka za mlada hladká, žlutavě až načervenale hnědá, později bílá až šedobílá, loupavá, v dolní části kmene popraskaná. Listy střídavé, řapíkaté, trojúhelníkovité až vejčité, dvojitě pilovité, ke špičce zúžené, za mlada chlupaté, později lysé. Květy v jehnědách, samčí jehnědy po 1 až 3 na konci loňských větévek, přisedlé, 3 až 7 cm dlouhé, převislé, žluté až žlutohnědé, samičí jehnědy 1 až 4 cm dlouhé, stopkaté, zelené, zpočátku vzpřímené, po opylení převislé. Kvete v IV až VI, plodit začíná ve stáří 10 až 15 let a dožívá se až 150 let.
Rozšíření: V ČR velmi hojně až do nadmořských výšek cca 1000 m. Celkově roste v Evropě na severu až po polární kruh, na jihu po Pyreneje a Apeniny, na východě až k povodí řeky Leny.
Zajímavost: Březové listy působí močopudně, užívají se proto zejména při chorobách ledvin a močových cest či při "vodnatelnosti", uplatní se ale také při revmatismu a dně (v čaji či koupeli), údajně snižují i hladinu cholesterolu. Březové pupeny se užívají při zánětu kostí, při odvápnění kostí, harmonizují činnost slinivky a sleziny, pomáhají léčit záněty ledvin. Březová šťáva se osvědčila při revmatismu a při nedostatečné činnosti ledvin a zároveň je to lidový prostředek k ošetření vlasů. 
 
 

  Vzhled: Opadavý, až 20 m vysoký strom. Kůra šedá, hladká, jen ve stáří lehce brázditá. Listy střídavé, řapíkaté, lichozpeřené, s 9 až 21 lístky, které jsou přisedlé, podlouhle kopinaté, lysé, na okraji pilovité, při bázi asymetrické. Květy v bohatých vrcholících, oboupohlavné, 5četné, bílé, poněkud zatuchle páchnoucí. Plodem jsou oranžově červené malvice (jeřabiny). Kvete v V až VI. Konzumace čerstvých jeřabin může způsobit lehkou otravu! Při uvaření nebo usušení se jejich toxicita zcela ztratí. 
Rozšíření: V ČR hojně až roztroušeně téměř ve všech oblastech a nadmořských výškách. Celkově roste takřka v celé Evropě vyjma jejích nejjižnějších oblastí, na severu až k hranici polárního lesa, na východě po západní Sibiř a Malou Asii.
Zajímavost: Jeřabiny působí mírně projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče, užívají se jako antirevmatikum, k rozrušování a vyplavování močového písku a menších kaménků nebo jako prostředek regulující činnost střev. Osvědčily se i při zánětech horních cest dýchacích.
 
 
 

Vzhled: Hloh jednosemený je běžně rozšířený keř na uzemí Britských ostrovů. Má charakter máleho stromku dosahujícího do výšky cca 6 metrů. Patří do čeledi růžovité. Je velmi hustý až nepropustný a proto je vhodný především jako živý keř a to i místo plotů. Černé větve jsou prorostlé ostrými trny. Kůra hlohu je zbarvená do červenohněda. Zelené listy se objevují v průběhu května. Kvete bílými až slabě narůžovělými květy. Plodem jsou malvice, které dozrávají v období října, mají jasně červenou barvu a uvnitř jednu tvrdou pecku. Výrazně voní po mandlích.
Rozšíření: Hloh je k vidění zejména na území Anglie, Irska a dalších místech Evropy.
Zajímavost: Tento keř podporuje zejména srdeční běh a činnost srdce. Tím napomáhá i k léčbě vysokého tlaku nebo například při angíně. Při léčbě se ovšem vždy poraťte s lékářem.

Popis: Až 40 m vysoký, listnatý, opadavý strom. Kůra v mládí hladká a šedá, později popraskaná. Listy střídavé, řapíkaté, srdčité, pilovité, 7 až 12 cm dlouhé, na svrchní straně krabaté, na spodní straně po celé ploše kratičce pýřité a v paždí žilek s bělavými, na podzim až okrovými chomáčky chlupů. Květy po 3 až 5, 5četné, světle žluté až světle žlutozelené, stopkaté, ke stopce přirostlý bledě zelený, blanitý listen, tyčinky delší než korunní lístky. Plody 6 až 10 mm dlouhé, oplodí dřevnaté, nesmáčknutelné. Kvete v VI.
Rozšíření: V ČR roztroušeně od nížin po pahorkatiny, ve vyšších polohách jen ojediněle. Celkově roste ve střední, západní a jihovýchodní Evropě, na severu po Dánsko, na východě po západní Ukrajinu, na jihu až po jižní Itálii, izolovaně pak na jihu Švédska, v Malé Asii a na Kavkaze.
Zajímavost: Protože z našich lip kvete jako první, bývá citlivá na jarní mrazíky. Množí se převážně semeny, která si udržují klíčivost po dobu 2 let.
 
 
 

Vzhled: Opadavý, až 40 m vysoký strom s kmenem o průměru až 1 m. Borka v mládí hladká, ve stáří podélně brázditá, zprvu šedá, později až šedočerná. Listy vstřícné, lichozpeřené, se 7 až 15 lístky, které jsou podlouhlé až podlouhle vejčité, na okraji pilovité, téměř přisedlé, jen koncový lístek řapíkatý. Pupeny černé, sametové. Květy na jednom stromu oboupohlavné i jednopohlavné (=mnohomanželná rostlina), jsou uspořádány v latách vyrůstajících z postranních pupenů, všechny jsou bezobalné, oboupohlavné květy se 2 tyčinkami s červenými prašníky a 1 dvoulaločnou bliznou, samčí se 2 až 3 tyčinkami a samičí s pestíkem a sterilními tyčinkami (patyčinkami), všechny rozkvétají před rašením listů. Plodem jsou křídlaté nažky. Kvete v IV.
Rozšíření: V ČR roztroušeně od nížin po horské oblasti (max. okolo 1000 m n.m.), převážně však od nížin po pahorkatiny. Celkově roste v Evropě na severu po 63° severní šířky, na jihu chybí (Španělsko, Itálie, Řecko), na západě až po Irsko, na východě po Ural.
Zajímavost: Listy působí mírně močopudně a projímavě a podporují vylučování solí. Užívají se proto zejména při revmatismu, dně, ledvinových chorobách nebo při zadržení tekutin v těle. Podávají se nejčastěji ve formě nálevu (3 čajové lžičky drogy na 2 sklenky vody, což je denní dávka). Zevně lze drogu použít na omývání špatně se hojících ran nebo bércových vředů, v pediatrii se osvědčila jako mírně projímavý prostředek. Kůra údajně snižuje horečku.
 

Vzhled: Opadavý, až 30 m vysoký listnatý strom s četnými kořenovými výmladky a řídkou korunou. Kmen přímý, až 70 cm v průměru, borka v mládí hladká, zelenošedá, ve stáří černošedá a podélně brázditá. Listy střídavé, řapíkaté, vejčitě okrouhlé, na okraji zubaté, řapík ze stran zploštělý. Květy dvoudomé, samčí v až 10 cm dlouhých vysutých jehnědách, s šedě brvitými listenci a červenými prašníky, samičí s červenými bliznami. Plodem jsou tobolky. Kvete před rašením listů, tj. v III až IV.
Rozšíření: V ČR hojně od nížin až po horské oblasti (max. asi 1400 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě a Asii od subarktického pásma až po oblast Středozemí (na jihu i v severní Africe)
Zajímavost: Působí analgeticky (zejména při revmatismu kloubů), močopudně, snižuje horečku, v oblasti močových cest působí desinfekčně, zevně působí rovněž desinfekčně a protizánětlivě, takže se užívá na špatně se hojící rány nebo hemoroidy.te v téměř celé Evropě a Asii od subarktického pásma až po oblast Středozemí (na jihu i v severní Africe)
 

Vzhled: Vždyzelený, až 40 m vysoký, jehličnatý strom dožívající se věku až 350 let. Borka brázditá, v horní části kmene červenooranžová, v dolní části šedavá. Jehlice po 2, tuhé, špičaté, do 8 cm dlouhé a do 2 mm široké, opadávají po 2 až 3 letech. Samčí šištice nahloučeny na konci mladých letorostů, vejcovité, 4 až 8 mm dlouhé, světle žluté, samičí po 1 až 2, vzpřímené, 5 až 6 mm dlouhé, růžové, tmavě červené nebo fialové. Šišky na krátkých stopkách, na podzim se stáčejí směrem dolů, zprvu zelené, za zralosti dřevnatějící, semena dozrávají na jaře 3. roku, kdy se šiška otvírá a po vysemenění vcelku opadává, kterýžto cyklus se opakuje každých 3 až 5 let. Strom začíná kvést ve stáří 15 až 70 let dle stanoviště (nejdříve kvetou samostatně rostoucí stromy). Kvete v V
Rozšíření: V ČR po celém území vyjma poloh cca nad 1000 m n.m., velmi často pěstována v kulturních lesích a v parcích. Celkově roste na severní polokouli, na severu až po polární kruh, na jihu asi po 45° severní šířky.
Zajímavost: Působení borovičných pupenů je protizánětlivé, usnadňuje odkašlávání, při zevním použití zvyšuje prokrvení pokožky. Vnitřně ji lze použít např. při bronchiálním astmatu na podporu odhleňování nebo při nachlazení či jiných chorobách dýchacích cest, zevně aplikovaná se osvědčila při revmatismu a různých kožních vyrážkách. Borovice by nikdy neměla být užívána dlouhodobě, neboť přítomné terpeny mohou působit poměrně silně dráždivě. Vůbec by ji pak neměli užívat lidé se zánětlivým onemocněním ledvin, jater nebo trávicího ústrojí, kteréžto orgány mohou být působením terpenů nejen podrážděny, ale v některých případech i poškozeny. Procházky borovým lesem se však samozřejmě není třeba obávat. 

Vzhled: Až 30 m vysoký, listnatý, opadavý strom. Kůra v mládí hladká a světle šedá, později podélně popraskaná a tmavě šedá. Listy střídavé, řapíkaté, okrouhle srdčité, pilovité, 4 až 8 cm dlouhé, na svrchní straně lysé, na spodní straně rezavě hnědé chlupy v paždí žilek. Květy po 4 až 10, 5 četné, světle žluté až světle žlutozelené, stopkaté, ke stopce přirostlý bledě zelený, blanitý listen, tyčinky přibližně stejně dlouhé jako korunní lístky. Plody 5 až 7 mm dlouhé, oplodí kožovité, snadno smáčknutelné. Kvete v VI až VII.
Rozšíření: V ČR dosti hojně od nížin po pahorkatiny (max. asi 900 m n.m.), v posledních cca 300 letech však poněkud na ústupu vlivem zavádění smrkových monokultur. Celkově roste v téměř celé Evropě vyjma jejích nejsevernějších a nejjižnějších částí (přibližně v pásu mezi 40° a 63° severní šířky), na východě po Irtyš, izolovaně pak na Korsice, Krymu a Kavkaze.
Zajímavost: Přes všeobecnou oblíbenost lipového květu není droga dodnes detailně prozkoumána. Lípa srdčitá je národní strom mnoha národů, zejména slovanských.

Vzhled: Opadavý, jednodomý, až 40 m vysoký strom s kmenem o průměru i přes 1 m. Borka hladká, stříbřitě šedá. Pupeny štíhlé, až 2,5 cm dlouhé, na konci špičaté a pýřité. Listy střídavé, dvouřadé, krátce řapíkaté, celistvé, vejčité až eliptické, na okraji často zvlněné, v mládí pýřité. Květy jednopohlavné, samčí vyrůstají z paždí listů ve dlouze stopkatých, převislých svazečcích, každý z drobných květů má 5 až 6 okvětních lístků a 5 až 15 tyčinek, samičí květy jsou 3četné, vyrůstají ve dvojicích v načervenalých, chlupatých číškách. Plodem jsou nažky (bukvice) uzavřené po 2 v ostnité číšce. Kvete v IV až V.
Rozšíření: V ČR roste téměř po celém území, nejvíce od pahorkatin po podhorské oblasti v pásmu od 500 do 800 m n.m. (max. asi 1250 m n.m.), chybí nebo jen vzácně roste v nejteplejších oblastech. Celkově roste v západní, střední a jižní Evropě, na severu asi po 60° severní šířky (jih Velké Británie a jih Skandinávie), na východě po západní Ukrajinu, na jihu po Pyreneje, Korsiku, Sicílii, a hory Balkánského poloostrova.
Zajímavost: Buk lesní se dožívá až 400 let a plodit začíná ve věku 50 až 80 let.

Vzhled: Opadavý, jehličnatý, až 50 m vysoký strom. Kmen přímý, až 1,5 m v průměru, koruna štíhlá, kuželovitá, ve stáří často široká, na vrcholu zploštělá, koncové větvičky tenké, převislé. Borka tlustá, hluboce brázditá, šedohnědá, často červenohnědě skvrnitá. Jehlice ve svazečcích nejčastěji po 30 až 50, do 3 cm dlouhé, měkké, světle zelené, na podzim žloutnoucí a opadávající. Květy raší před nebo současně s jehlicemi, samčí šištice 5 až 10 mm velké, převislé, žluté, samičí 1 až 2 cm velké, s červenými listeny. Šišky vzpřímené, nerozpadavé, světle hnědé, cca 2 až 5 cm velké, dozrávají na podzim, ale na stromě zůstávají i po vysemenění ještě další 2 až 3 roky. Kvete v IV až V.
Rozšíření: V ČR byl zřejmě původní jen v oblasti na východ od Hrubého Jeseníku, po celém území je však v současnosti hojně pěstován. V původních porostech roste jen v Alpách, v části Karpat, v Sudetech a v Polsku, vysazen je však na mnoha dalších místech mimo původní areál rozšíření.
Zajímavost:Vysoce ceněná je pryskyřice modřínu, známá především jako benátský serpentýn.