Informace o stezce
Pilníkářské řemeslo v minulosti přispělo k rozkvětu obce Křižánky. Dnes je je toto zde tradiční řemeslo již téměř zapomenut...
Mapa stanovišť stezky
Přehledná mapa všech stanovišť této stezky.
Číst dal
Obec Křižánky
Křižánky jsou malou obcí na českomoravském pomezí v srdci Žďárských vrchů přibližně 17 km severně od Nového Města na...
Stanoviště: Pilníkáři
Konec pilníkářství na Křižánkách
- ‹ předchozí
- 5 z 6
- následující ›
Jak se rozrůstaly dílenské provozovny, úřady počínaly klást větší důraz na plnění základních hygienických a bezpečnostních předpisů. Zvláště zdraví škodlivá byla práce s olovem a velkými pískovcovými brusy. Při práci vnikal do plic olověný prach, který vznikal při plošném styku olovněné podložky s kovadlinou a také prach z brusu. Pilníkáři proto trpěli častými chorobami a věková hranice jejich úmrtnosti byla značně snížena.
Za zmínku stojí i nesporná kvalita pilníkářských produktů z Křižánek. Pilníkáři na Křižánkách měli svá tajemství technologických postupů. I když základní výrobní proces byl daný, tak se některé techniky na Křižánkách lišily a dodávaly tak zdejším pilníkům věhlas. Například zde byla používána zdokonalená technika při kalení. Jednalo se o speciální pastu nazývanou "hert", jejíž složení si každý mistr pečlivě střežil. Základem pasty byla kuchyňská sůl, rohová moučka, krevní sůl, dřevěné uhlí, žitná mouka jako pojidlo a další nauhličující přísady. Utvořenou kaší se pilníky natřely. Zuby na nich se ucpaly a tím bylo jejich ostří chráněno před opalem při kalení, ke kterému se přistupovalo až po uschnutí pasty.
Konec slibně se rozvíjejícího se řemesla předznamenala německá okupace a zřízení Protektorátu Čech a Moravy. Dělníci byli násilně přesouváni do velké Jihlavské továrny založené v r. 1921 jako centrální pilníkárny výše zmíněné firmy Schmidt a spol. Po odvedení německých dělníků na frontu bylo třeba doplnit stavy, neboť pilníkářská výroba se vedla jako důležitá pro válečný průmysl "Třetí říše". Po válce mnoho pilníkářů z Křižánek již v továrně zůstalo a naopak další je následovali z důvodu množství uvolněných bytů po odsunutých Němcích. Na Hlinecku tak zmizela domácká produkce i drobní živnostníci a zůstalo pouze několik větších provozoven, které vyráběly až do začátku padesátých let, kdy ukončili svou činnost. Velký podíl na zániku měly vedle socializace především centralizační snahy pilníkáren v Jihlavě a Hlinsku, kam byli lidé, kteří zůstali u řemesla, soustředěni.
V současné době existuje v České republice pouze jediná továrna na pilníky, a to v Jihlavě. Zde je výroba typizovaných pilníků prováděna moderními stroji. Tradice ručního pilníkářství je zachována v Hruškových Dvorech u Jihlavy. Zde pracuje vyučený pilníkář Drahomír Smejkal, který byl zaškolen na tradiční výsek od vyučených pilníkářů z Křižánek. (Použité zdroje: Ruční pilníkářství na Hlinecku - Václav Michalička)

QR kód s odkazem na kartu stanoviště
