Kostel

Číslo stanoviště: 
2
Kostel

Stejně složité, jako bylo pradávné rozdělení obce s jednotným názvem
Křižánky na České a Moravské, bylo také dělení místních občanů podlenáboženství. Nebyli tu pouze katolíci a evangelíci, tak, jako jinde. VKřižánkách žili katolíci čeští vedle katolíků moravských a mimo moravskýchevangelíků zde bydleli i evangelíci čeští. Nesmíme opomíjet také stoupence církve bratrské.
Poměrně náročné bylo jejich dělení podle jednotlivých farností - moravštíkatolíci byli přifařeni k Herálci, lidé stejného vyznání z české strany zasedo Svratky. Evangelíci z Moravy chodili na mši do Sněžného, ti z Čech naopakdo Svratouchu. 

 
rozhodnutí realizovat výstavbu kostela. Podnět vzešel od faráře Staškraby z
Herálce. 
 
Nákresu plánů se, stejně jako realizace celé stavby, ujal brněnský stavitel
Jaroslav Jungmann. Pod jeho vedením se o stavební práce postarali zedničtí
mistři z Fryšavy, dovoz materiálu a pomocné činnosti vykonali zdarma
obyvatelé Křižánek. Cihly na výstavbu kostela pocházejí z Českých Milov,
tašky na střechu zase z Tuřanského sv. Martina ze Slovenska. Interiérové
práce byly zadány místnímu mistru truhlářskému, panu Žejdlíkovi
z Českých Křižánek. 
 
Celkový rozpočet na stavbu kostela se vyšplhal na 160 000K.  Tyto peníze
byly vyplaceny v hotovosti a pozůstávaly především z darů.  
              
První stavební práce na novém svatostánku byly započaty v roce 1932 a už o
rok později mohla být hotová stavba slavnostně vysvěcena, ačkoliv kostelu
ještě mnohé chybělo. Zařízen byl velmi chudě, věřící nevítaly tóny varhan,
neboť na tento hudební nástroj chyběly dosud peníze, ke slavnostnímu svěcení
nezval hlas zvonů - ty, stejně jako varhany měly být zakoupeny až později.
Chyběla křtitelnice, lustr i křížová cesta. 
 
Samo slavnostní svěcení muselo být podvakrát odloženo pro nepřízeň počasí a
ani do třetice zvolený termín nebyl právě nejšťastnější. 5. srpna 1934 se u
nového svatostánku sešlo nebývale velké množství lidí. V tento den měl být
konečně nový křižánecký kostel vysvěcen.Podle vzpomínek
pamětníků se ale "strhl veliký vítr a krutý liják. Říkalo se, že papežská
vlajka byla tak zasukována, že ji nebylo možné ani rozmotat."
 
Křižánečtí farníci byli zaskočeni a zklamáni. Počítali s tím, že peníze
utržené na slavnosti budou moci použít na tolik potřebné dovybavení kostela.
Na to si ale museli nakonec ještě pár let počkat.
 
Důležitý byl především nákup zvonů, neboť tyto jsou hlasem každého
svatostánku. Jejich nepřeslechnutelný nádherný zvuk se rozléhá široko daleko
a podle věřících by měl, stejně jako modlitba, stoupat k Bohu.
 
Svěcení dvou nově pořízených zvonů křižáneckého kostela se konalo 14. června
1936 a bylo velmi slavnostní. Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů měl
konečně svůj hlas. A ne jeden,
neboť v jeho věži se usadily zvony dva. První byl zasvěcen Matce Boží a
druhý sv. Janu Nepomuckému. 
 
Křižánecké zvony ale nakonec potkal stejný osud, jako všechny ostatní v
okolí. Za druhé světové války Němci oba zvony zabavili pro válečné účely. Na
věž kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů se již nikdy nevrátily. 
 
Svatostánku v Křižánkách se ale nakonec přece jen hlas vrátil. A to v podobě
nového zvonu, který byl odlit jako jeden z prvních výrobků dnešního
průmyslového srdce Žďáru nad Sázavou - tehdejších Žďárských strojíren a
sléváren, nynějšího Žďasu. Slavnostního svěcení se 8. 7. 1954 ujal herálecký
farář Stanislav Svoboda. 
 
Zvon na věži křižáneckého kostel je slyšet široko daleko dodnes. Když se
rozezní, jakoby lidé rázem zapomněli na všechny své strasti a starosti.
Vyslechněte i vy jeho volání, čisté a povznášející, burcující a zároveň
uklidňující. 
 
 
 

Javascript is required to view this map.
Audio: